NeoSprint

V posledních letech bylo vydáno několik automobilových her s retro příchutí. New Star GP, Overdrive z 80. let, Slipstream, Horizon Chase Turbo: Senna Forever a Circuit Superstars, abychom jmenovali jen některé, které vyšly za posledních 2,5 roku. Není to tedy přesně tak, že by trh byl úplně prázdný. Další na startovní čáře je restart velmi staré série Sprint od Atari, tentokrát pod názvem NeoSprint.

Na první pohled je to nesmírně pěkná malá hra. Malá autíčka, která mě nutí vzpomenout si na své staré Micro Machines z dětství, jezdící po více či méně složitých tratích. Výchozí nastavení je izometrický pohled na celou trať, ale můžete si ji také přiblížit a více se soustředit na svůj vlastní vůz. Raději jsem si ale prohlédl celou trať. Ovládání je opravdu tak minimalistické, jak byste od takové hry očekávali. Plyn, brzda, zatáčení doprava nebo doleva a mírná možnost driftování. Tyto dovednosti pak můžete využít v režimu kampaně, časovkách nebo jen v klasických závodech. Bohužel online část téměř neexistuje. Na internetu není vůbec možné závodit proti ostatním, ale pokud se na to cítíte, je možné hrát až ve čtyřech lidech na jednom gauči.

Chvíli je to sice zábavné, ale bohužel to nevydrží až do konce. Ten pocit, že hrajete jakkoli dlouhou dobu, tam prostě není. Je to hra, která se nejlépe hraje po malých částech. O to víc frustrující je, když se počítačem řízená auta chovají, jako by šlo o destrukční derby. Pokud se vám podaří správně se vypořádat s jiným vozem, můžete ho převrátit a pak už je to skoro jen polibek na stupně vítězů na rozloučenou. Samy však mají tendenci se zasekávat v úzkých rozích. Pokud narazíte do zdi, je to, jako byste byli z gumy, když se odrazíte zpět na dráhu. Ale většinou to moc nevadí, protože většina závodů je velmi snadná. I když se v každém závodě v režimu kampaně jedou jen tři kola, téměř pokaždé jsem byl blízko k tomu, abych předjel ostatní.

Na takzvaných překážkových drahách však obtížnost stoupá. Zde jsou ropné skvrny, kužely a další věci, kterým je třeba se vyhnout. Zde je to závod s časem, ve kterém se snažíte získat bronzovou, stříbrnou nebo nejlépe zlatou medaili dokončením kola v určitém čase. Jezděte na kuželu a přijdou časové penalizace, zasekněte se v nějakém slizu a zlaté medaile už odletěly. Vyžaduje přesné řízení, ale je to také možná nejzábavnější herní režim. Časovky jsou stejný koncept, ale bez všech překážek, které překážky představují. Boj o to, abyste uřízli půl sekundy nebo desáté kolo za kolem, je zábavný.

To samé se bohužel nedá říct o režimu kampaně. Je pravda, že to není ten druh hry, ale příběh je tak neexistující, že by tam klidně nemusel být. Vyberte si pohár, v různých prostředích a kinech, spusťte čtyři závody, z nichž poslední je jeden na jednoho, mano a mano. Je to také člověk, který je pro celý ten pohár něco jako šéf, ale my se s ním sotva seznámíme. Jsou ve všech čtyřech závodech, ale až před tím posledním se setkáváme s krátkým citátem: "Vyhraju na své domácí trati!" a když prohrají, smutně to komentují o tom, že nechápou, jak se to mohlo stát. To je vše. Možná je to způsob, jak se pokusit, aby byl každý pohár osobní, ale většinou to působí zbytečně a než začne další pohár, na předchozího šéfa se už zapomene.

Snad nejlepším přídavkem v celé hře je však level builder. Pokud jste dobří v budování kurzů nebo se na to jen cítíte, můžete si zde užít spoustu zábavy. Hned od startu do kopce a pak ostrá zatáčka, která vede přes tribunu? Rozhodně, jděte do toho. Tyto kurzy můžete také sdílet online, což samozřejmě přidává na celkové hodnotě hry. Protože existují lidé, kteří jsou velmi dobří ve vytváření zábavných tratí. Já mezi ně nepatřím, jak můžete vidět na snímku obrazovky níže.

NeoSprint je okouzlující hra v retro žánru, který již přetéká hrami. Nedělá nic pro to, aby vyčníval z davu, ale zároveň nabízí to, co je ve hře s auty nejdůležitější: radost z jízdy. Alespoň na chvíli.