Neon Blood

Píše se rok 2053 a naším hlavním hrdinou je Alex McCoin - drsný policista, který byl kdysi nejlepší ve Viridisu, ale nyní je stínem svého dřívějšího já. Jeho implantáty jsou poškozeny užíváním drog, jeho migrény jsou časté a policie, která k němu kdysi vzhlížela, si povzdechne nad odpovědností, kterou na sebe vzal. Když dojde k sérii vražd vědců ze společnosti NilCorp, která vyrábí kyberoblečení, zaplete se do řetězce událostí, které změní nejen jeho budoucnost, ale i budoucnost všech obyvatel města. Setkáme se se vším od superhackerů a mutantů až po kybernetické policisty a krysí lidi - to vše ve tvaru připomínající díla jako Bladerunner a Cyberpunk 2077, nejistě klopýtající a nevědoucí, kudy se vydat.

Když jsem se díval na upoutávky na Neon Blood, okamžitě mě to velmi zaujalo. Hra vypadala stylově, rychle a napínavě. Očekával jsem akční hru s detektivními prvky zasazenou do dystopické kyberpunkové budoucnosti. Dostali jsme něco úplně jiného, asi polovinu toho, co jsem si myslel. Je to akční hra, která je občas pěkná, ale vůbec není rychlá ani vzrušující. Odehrává se však v dystopické budoucnosti a obsahuje některé prvky připomínající detektivku. V trailerech jsme viděli rychlé souboje se skvělými efekty, ale ve hře se místo toho jednalo o tahové bitvy a quicktime eventy. Vůbec to nebylo to, co jsem si myslel, že to bude, prostě a jednoduše. Ale bylo to, co jsme dostali, dobré?

Byla to poněkud smíšená taška. Občas si u hry užiju spoustu legrace, většinou běhám po ulicích Viridis a jsem ohromen tím, jak skvělý je neonově osvětlený, špinavý a zchátralý svět, který Chaotic Brain vytvořili. Styl je zcela jedinečný s postavami vykreslenými ve 2D pixelech s 3D světem jako pozadím. Občas a hlavně v pohybu je hra opravdu pěkná a osvětlení je obzvlášť krásné. Přál bych si, aby toho udělali víc, místo toho, aby většinu hry odehrávali v nudných zapadlých uličkách, zchátralých barech, kanálech a pouštních městech. Bohužel to není pořád hezké. Někdy se rozhodnete postavy příliš přiblížit a sotva vidíte, co představují, protože jsou místo toho zmenšeny na nafouklé a lepkavé pixely. Během některých krátkých částí hry jsme také odměněni několika neuvěřitelně pěkně nakreslenými cutscénami, ale jsou příliš krátké a jsou pryč a hotovo dříve, než stihnete zaregistrovat, co se stalo.

Zpočátku jsem se trochu hihňal i proporcím našeho hlavního hrdiny. Má velmi krátké ruce a já mám trochu atmosféru T-rexe místo drsného tvrdohlavého policajta. Naučil jsem se s tím žít v průběhu hry, ale nechápu, jak to vývojáři nemohli vidět a opravit to sami. To je případ několika věcí ve hře a jsem si docela jistý, že Chaotic Brain měli se hrou větší plány, které malé studio nebylo schopno realizovat. Jak již bylo zmíněno dříve, dostáváme některé mise, kde musíme použít naše policejní dovednosti k nalezení stop. To se provádí skenováním prostředí našimi kybernetickými očními implantáty a zajímavé věci se rozzáří jasně modrou září. Nevím, kolikrát jsem musel trpět přesně tou samou hádankou. Od začátku do konce téměř vše, co jako policisté děláme, je prohlížet si okolí, sledovat jasně modré detaily a stisknout několik tlačítek, abychom se posunuli dál. Nikdy to není těžké ani složité a nevyžaduje to vůbec žádné přemýšlení. Občas se to stává trapným a nejasným, ale nikdy ne způsobem, který by pomohl udělat logické prvky hry zajímavějšími. Tyto okamžiky se stávají pouhými nepříjemnostmi. Ve hře je další hádanka, kterou děláte přesně stejným způsobem dvakrát, a tam se ukázalo, že na vývoj nebylo věnováno dostatek času.

Tahové bitvy jsou další extrémně častou aktivitou, kterou máte během tří až čtyř hodin, kdyNeon Blood hrajete. Nikdy jsem neměl příliš v oblibě tahovou akci a ještě méně v této hře. Je to jednoduchý systém, kde získáváte body poškození na základě hodů kostkou. Můžete zaútočit nebo se rozhodnout vyléčit se. Na začátku získáte dovednost zvanou "headshot" a to je vše, co potřebujete, dokud se nespustí závěrečné titulky. Bitvy ve hře jsou opravdu nudné a zcela postrádají šmrnc a jakoukoli obtížnost. Statistiky hlavní postavy jsou neustále aktualizovány, takže žádný z protivníků neklade žádný skutečný odpor - dokonce ani závěrečný boss hry. Je po všem během několika minut a během hry jsem neumřel ani jednou. Pokud se rozhodnete opřít tak zásadní část akční hry o tahové bitvy, musíte do ní vnést větší hloubku, než se vám zde dostává.

Pak je tu příběh, podle mého názoru největší zklamání. Jako by se opravdu nemohli rozhodnout, jakým směrem nebo tónem by se hra měla ubírat. V jednu chvíli je to drsné, temné a špinavé, ale pak se vrší groteskní vtipy a docela pěknou sci-fi voňavou chiptune hudbu vystřídá něco, co byste mohli najít ve sci-fi seriálu režírovaném Disney Channel. Jistě, v příběhu je prostor pro oba prvky, ale ani jeden z nich není udělán dostatečně dobře. Příběh je uspěchaný a v omezené stopáži se dostaneme na konec dříve, než dojde k nějakému vyvrcholení nebo crescendu. Pokrčení rameny definuje jak vypravěčskou techniku, tak příběh jako celek. Je také plná klišé, postav, které jsme viděli už padesátkrát, a věcí, které už tu byly nesčetněkrát – v neposlední řadě v Cyberpunku 2077.

Ale přesto bych neřekl, že hra je až tak špatná. Možná je to docela tenké a příliš lehké, ale když je svět tak krásný a přetéká velikonočními vajíčky a poctami dalším kyberpunkovým klasikám, je to stále docela příjemná cesta. Krátká stopáž Neon Blood je výhodou, protože není dostatek obsahu a nápadů, které by vyplnily více hodin zábavy. Přál bych si však, aby se Chaotic Brain rozhodl dát příběhu větší váhu a temnější tón. Nikdy se jim mě nepodařilo zajmout a mám pocit, jako by se sami ztratili a vlastně nevěděli, kterým směrem se chtějí za dobrodružstvím vydat.