Into the Restless Ruins

Pokud jde o oblíbené žánry, roguelike jsou pro mě rozhodně na prvním místě. Myslím, že jsem v této kategorii hrál více her než v kterékoli jiné. Takže je pro mě docela snadné říct, jestli nové rougelike nabízejí něco nového, nebo jestli je to jen další hra v davu. Into the Restless Ruins na této frontě trochu míchá a ladí, ale většinou to dělá opravdu dobře.

Jedinečnou ingrediencí Into the Restless Ruins je, že si vytvoříte svůj vlastní dungeon. Stejně jako Slay the Spire má karty s různými útoky, Into the Restless Ruins má karty s různými typy místností, které můžete umístit, abyste se dostali na místa na mapě, která odemykají nové části světa. Místnosti mají také různé schopnosti - například místnost, která vám doplňuje život, místnost, která zvyšuje poškození vašich útoků, nebo místnosti, které vám dávají více bodů na nákup dalších nebo dražších místností v dalším kole.

Vaším úkolem je dostat se k finálnímu bossovi, jakémusi strážci, který si zahrává s The Maiden (která je vaším zadavatelem úkolů), a jakmile se vám to podaří, odemknete další pruh. K dispozici je celkem šest různých cest k odemknutí a všechny mají různá rozvržení, která mění strategii uspořádání místností. Dívka a všechny ostatní postavy, se kterými se v Into the Restless Ruins setkáte, jsou převzaty ze skotské mytologie. Slepičí žena a Wulver jsou další postavy, se kterými se setkáte, kde vám Slepičí žena umožňuje vylepšovat místnosti a Wulver vám během běhu poskytuje různé výhody. Není tu moc příběhu, ale to málo, co tam je, docela dobře navozuje náladu. Pokud chcete, můžete si dokonce celou hru zahrát ve skotské gaelštině místo angličtiny.

Nyní nemůžete jen tak házet místnosti na mapu a očekávat, že budete moci pobíhat kolem, jak se vám zlíbí, zcela nezatíženi. Za prvé, váš dungeon obsahuje zatraceně mnoho příšer, se kterými se musíte vypořádat. Pak je tu pochodeň, která pomalu, ale jistě dohoří a způsobí, že vás zahalí temnota. Aby pochodeň nezhasla, existují místnosti, které vám umožní zatlačit na pochodeň, díky čemuž bude hořet o něco více. Ty proto musí být strategicky umístěny tak, abyste mohli mít zapálenou svíčku jak během cesty do cíle pro daný den, tak zpět k výstupnímu portálu.

Je zřejmé, že Ant Workshop čerpali inspiraci částečně z Slay the Spire a také hodně z Vampire Survivors. Pokud selžete a zemřete, budete nakonec potrestáni tím, že vám hra dá karty s kletbami. Pokud se vám bude dařit, budete odměněni kartami, které vám místo toho poskytnou velkou podporu. Získáte také možnost přidat různé "cantripy", které vám to buď ztíží, nebo usnadní, až příště začnete skladbu. Ty se odemykají během hraní Into the Restless Ruins a je jich asi 40, ale jste omezeni na použití maximálně čtyř najednou. Celý aspekt deckbuildingu je velmi podobný Slay the Spire a to není v žádném případě negativní bod, právě naopak. Pokud jde o Vampire Survivors a o to, jak odtamtud brali nápady, jsem bohužel trochu pochybovačnější.

Jde o to, že nestisknete žádná tlačítka, abyste zaútočili na nepřátele. Hra to dělá automaticky, stejně jako v Vampire Survivors. A to, že jsou jimi chodby čas od času až po okraj naplněny, činí paralely k Vampire Survivors ještě silnějšími. Into the Restless Ruins je jakýsi mix mezi rouge like-deckbuilderem a přeživším hordou. Ale není to tak uspokojivé jako král hord přeživších, Vampire Survivor, a po celou dobu to působí velmi nevýrazně a krotce. Útoky nemají žádnou váhu a vy jen pobíháte a sledujete, jak nepřátelé pomalu, ale jistě mizí, protože jste na ně zaútočili. Během hraní si odemykáte nové zbraně, ale problém zůstává a bitvy působí nudně a nudně. Závěreční bossové však nabízejí trochu více rozmanitosti. Tam se musíte vyhýbat útokům a pohybovat se chytře, abyste se vyhnuli předčasnému pádu.

Into the Restless Ruins nabízí opravdu pěknou hudbu. Jakási fúze mezi klasickým bit-popem, která flirtuje s příchutí skotské lidové hudby. Zatímco hudba je plná partitura, grafika se trochu míchá a ladí. Jedná se o poměrně jednoduchou pixelovou grafiku, která naprosto funguje a je hezká na pohled, pokud ji nevidíte ve švech. Jedním z problémů, se kterým se často setkáváme ve hrách s pixelovou grafikou, je to, že vývojáři zvětšili postavy, aniž by jim dali dostatečnou hustotu pixelů, aby ve hře fungovaly - to je i tento případ, přičemž Hen Wife a Wulver vypadají dost nesmyslně. Ale celkově bych řekl, že je to pěkné, ale celé to táhnou dolů nedbalé chyby, které by se daly snadno napravit.

Into the Restless Ruins ve skutečnosti nabízí něco nového a svěžího, co pomáhá obohatit oblíbený žánr rougelike. Ačkoli si Ant Workshop hojně půjčuje od jiných rudých obrů, opravdu si půjčoval ze správných míst a vytvořil něco jedinečného, co je velmi návykové a nabízí šílené množství znovuhratelnosti. Líbilo by se mi mít větší váhu v bitvách, zejména, a grafika místy kolísá, ale celkově vzato Into the Restless Ruins je velmi dobrá hra. Tak vyrazte a postavte si svůj vlastní dungeon hned teď.