Setkali jsme se s mnohostranným spisovatelem a ilustrátorem v Neapoli, abychom se dozvěděli více o jeho zajímavém zázemí a vzdělání, jeho technice a klíči k zachycení dětské představivosti.
"Ahoj přátelé z Gamereactoru, jsem na 25. Comiconu, je tam hlučno, plno a velmi živo.
a je velmi příjemné, že se k nám připojil Jon, moc mu děkuji, že se k nám připojil.
Děkuji vám."
"Máme jen krátkou chvilku, protože jste samozřejmě zaneprázdněn svou tvorbou a fanoušky.
Chtěl jsem se tě zeptat především na tvé vzdělání a na to, jak tě formovalo jako umělce.
protože je to dost zvláštní způsob, jak jste se učil o umění a pak jste skončil u toho, co děláte.
Předpokládám, že je to jedinečné, ano, máme málo času, takže se k tomu nemůžu příliš dostat."
"ale moje matka byla učitelka výtvarné výchovy, takže mě brala do muzeí skoro každý víkend.
a díky tomu jsem si opravdu zamiloval, opravdu zamiloval umění a chodil jsem se dívat na ty obrazy do muzea.
a když jsem nevěděla, co je to za příběh, vymýšlela jsem si ho v hlavě.
Takže jste viděli obrazy od Caravaggia nebo Rembrandta nebo něco takového."
"a vyvolávalo to ve mně úžasná dramata, a tak jsem vždycky měl rád slova a obrazy dohromady.
a vystudoval jsem, víte, trochu univerzitu a pak jsem studoval v Japonsku, Studoval jsem šódó, čanoju, prostě práci se štětcem a také čajový obřad.
a studoval jsem kreslení v Rakousku a měl jsem velmi eklektické vzdělání."
"ale jsem už trochu starší člověk, takže mi to tehdy přišlo jako správná věc.
Pronikla nějak socha do tvé techniky?
No, tím, že jsem byl v Japonsku, strávil jsem tam nějaký čas a pracoval jsem s, studoval jsem sochařství na ostrově Mure.
kde měl svůj ateliér Isamu Noguči, americko-japonský umělec."
"Nesetkal jsem se s ním, ale s jeho asistentem Masatošim Izumim, [a] bylo to jedno z míst, které jsem navštívil a mohl studovat.
a právě japonská estetika pro mě byla velmi důležitá.
Víte, jedna z věcí, kterou jsem našel v muzeích, když mě tam matka brala, byla díla od Caravaggia.
A já říkám, že tam byla asi kresba, ale mně se to tak líbilo."
"Ale vlastně mě ohromilo to, že tam bylo všechno to západní umění a to pro mě bylo velmi silné.
ale pak jsem zjistil, že tam jsou díla asijských umělců, čínské tahy štětcem.
a když jste viděli, nevím, proč to tak bylo, ale když jsem viděl, jakým způsobem štětec dělal stopy.
něco mi připadalo tak správné, tak dokonale správné."
"že jsem se potřeboval dozvědět víc o lidech, kteří takovou práci dělali.
a potřeboval jsem vědět, proč ta značka vypadá takhle.
na rozdíl od toho, co jsem viděl, když jsem se díval na Courbeta nebo Moneta nebo někoho jiného z Evropy.
Proč to bylo tak odlišné, ale působilo to tak přirozeně?
A to mě tak nějak přimělo k tomu, abych chtěl objevovat víc."
"To mě přivedlo k práci v Japonsku a tak nějak se to všechno sešlo.
Fantastické. Zeptám se tě na Stillwater.
Pokud se nemýlím, existuje adaptace na Apple TV.
Správně."
"A slyšel jsem několik příběhů o adaptacích, které se uskutečnily jak ze statického obrazu, tak z animace.
a naopak tady na Comiconu.
Takže co mi můžeš říct ze své osobní zkušenosti, byla to adaptace.
a jaký máte pocit z toho, jak to dopadlo?
Správně. No, Stillwater vyrostl z mých výletů za dětmi."
"Když jsem začínal pracovat na dětských knihách, jezdil jsem na výlety.
a jezdila jsem na turné s knihou, kterou jsem napsala a která se jmenovala Kamenná polévka.
kde jsem vzal příběh Kamenné polévky a zasadil ho do Číny.
A když jsem tam byl, jako když jsem v knihovně s dětmi, Četla jsem jim nebo jsem jim vyprávěla příběhy, zatímco jsem kreslila."
"A kreslil jsem obrovským japonským štětcem a to je vždycky nadchlo.
A začal jsem jim vyprávět příběhy a uvědomil jsem si, že ty příběhy, které jsem vyprávěl, byly často ze zenu.
Byly to východní příběhy, víte, z Číny nebo z Japonska, příběhy z buddhismu.
A oni tyto příběhy nikdy neslyšeli, takže jsem chtěl najít způsob, jak jim je zprostředkovat více."
"To vedlo k natočení filmu Stillwater.
Každopádně, zkrátka a dobře, přejděme k době po vydání knih, Oslovila mě společnost Apple Television s tím, že by chtěli udělat adaptaci.
prostřednictvím mého nakladatelství Scholastic, a oni to udělali."
"Animovali to. Pořád jsme se dohadovali, jak to udělat.
Původně jsem to viděl jako takový Miyazakiho přístup ke kreslení, hodně ruční kreslení.
Chtěli to udělat víc počítačově.
Nejdřív jsem si říkal, eh."
"Ale přesvědčili mě a myslím, že lidé, kteří na tom pracovali, odvedli krásnou práci.
přiblížit tuto postavu jinému druhu publika.
Vzali ho pěkným směrem. Možná ne úplně mým směrem, ale byl jsem u každého kroku a mohl jsem jim dělat výkresy, abych jim pomohl přijít na to, jak to udělat."
"Takže jsem se tomu dost věnoval, a to bylo příjemné.
Poslední. Pracoval jste s mnoha styly.
Pracoval jste s Marvelem, pracoval jste s komiksem mnoha různých žánrů a formátů, a teď děláte knihy pro děti."
"Co jste si přinesl ze svých předchozích zkušeností do této, a jak přistupujete k dětským kresbám, abyste zaujal jejich představivost?
Vím, že být tátou je jedna z věcí, nebo být s dětmi, která vás přiměje je správně pochopit, ale myslím, že je to opravdu ošidné."
"Je to tak. Máš pravdu.
Myslím, že někdy lidé, kteří se pohybují v oblasti dětských knih.
si neuvědomují, kolik prozřetelnosti mají děti už vrozené.
Tak jsem toho chtěl využít."
"To byla moje zkušenost jako otce i jako člověka, který trávil čas mezi dětmi a psal pro děti.
Co se týče toho, jak do sebe všechno zapadá, všechny ty různé části, japonský štětec, studium zenu a umění v Japonsku, a moje láska ke kreslení a vyprávění příběhů, všechno tak nějak zapadá do sebe a vytváří to, co jsem přinesl do dětských knih, což bylo v době před dvaceti lety asi dost neobvyklé."
"Nepovažoval jsem to za nic neobvyklého, to jen ty příběhy, které jsem vyprávěl.
Takže nevím, jestli jsem vědomě pochopil, proč nebo jak jsem se k tomu dostal, ale prostě tam jsem.
Přirozeně, že?
Ano."
"Nejnovější práce, kterou si můžeme prohlédnout?
Stillwater a Koo zachraňují svět.
Dobrá, pojďme se na to podívat.
Děkuji ti za tvůj čas, Jone."