Mullet Mad Jack

Zlý robotický miliardář unesl Jackovu přítelkyni, zamkl ji v nejvyšším patře high-tech mrakodrapu Nakamura Plaza a nyní je na našem superhrdinovi ozdobeném hokejovými účesy, aby si prostřílel cestu deseti úrovněmi řvoucích robotů smrti a osvobodil ji. Mullet Mad Jack je vyvinut čtyřčlenným studiem Hammer 95 a zde čerstvě míchají všemožné ingredience, aby nakonec nabídli skvělou polévku adrenalinové akční kavalkádě. Dva decilitry Doom 2, polévková lžíce Háda, půllitr jakéhokoli retro anime a 300 gramů Hotline Miami. Do trouby na dva roky a voila! Zrodil se neonově růžový mullet.

Mullet Mad Jack je retro FPS s roguelike kvalitami, což znamená, že budete umírat a budete umírat často, hodně. Když zemřete, vrátíte se na začátek patra, na kterém se nacházíte, a všechna vylepšení a zbraně, které jste nashromáždili, jsou pryč. Mad Jack má k životu pouhých deset sekund produkce dopaminu, což znamená, že jako hráč nikdy nemáte čas se zastavit, nikdy nemáte čas přemýšlet, ale musíte se neustále spoléhat na bleskurychlé reflexy a dobrou mušku. Chcete-li prodloužit nebo obnovit svých deset sekund dopaminu, musí být všichni roboti před vámi mrtví a teprve poté začne další herní smyčka. Pokud od nepřátel snesete příliš mnoho výprasku, budete vrženi zpět na začátek. Pokud vám dojde čas? Totéž. Stejně jako ostatní hry v tomto stále populárnějším subžánru je i tato o ditheringu. Pokus a omyl, jako nápad na hru. Něco, co mě obvykle moc nebaví.

Opravdu nerad se vracím na začátek, když umřu. Hades byl skvělý a zpočátku jsem si s Deathloopem užil docela dost zábavy, ale zároveň je pro mě docela únavné dělat to samé, znovu a znovu, místo toho, abych se posunul dál a viděl něco nového. Myslím, že hodně z mého poněkud přezíravého postoje k roguelike hrám má co do činění s tím, že mě toto nastavení omrzelo už jako devítiletého kluka. Ve hrách jako Black Belt (Master System), Battletoads (NES), Turtles (NES), Mega Man 2 (NES) a Trojan (NES) jsem přesně tohle dělal několik let a myslím, že jsem si tu a tam bohužel vyčerpal část své herní trpělivosti. Umřel jsem, umřel, umřel, umřel, umřel a zase umřel - tisíckrát ve všech těchto hrách, po několik let. Dnes bych se při hraní raději věnoval něčemu jinému, i když vysokou obtížnost naprosto dokážu ocenit.

Mullet Mad Jack dokáže vyvážit princip penalizace hráče rychlým restartem se systémem odměn, který je tak bleskurychlý a zábavný, že se někdy nemůžete ubránit smíchu. Kulky, lasery, výbuchy, granáty - prostředí je často zalité blikajícími neonovými barvami a animace jsou tak rozkošně, záměrně, špatné. Designově je to stejně tak milostný dopis Wolfensteinovi, Duke Nukem 3D a Doomu, jako polibek těm nejabsurdnějším japonským kresleným filmům 80. let a opravdu se mi líbí, jak to vypadá. Hudba dokonale ladí s designem a tón, humor, tempo a herní mechanismy fungují v téměř dokonalé rovnováze, což znamená, že málokdy působí příliš zdlouhavě na to, abyste začínali znovu od nuly.

Asi po 90 minutách to ale začne být docela monotónní, to přiznávám. Trvalo mi asi čtyři hodiny, než jsem to dohrál Mullet Mad Jack a asi po polovině herního času jsem se cítil docela otrávený monotónním prostředím a chodbami, ve kterých se vše odehrává. Je však třeba říci, že to stojí za koupi zejména pro nás všechny staré lišky, které vyrůstaly s Duke Nukemem, Akirou a vším mezi tím.