Inside Out 2

Jednoho dne se sarkasmus rozjede na plné obrátky, rodiče začnou být ještě otravnější, sociální dovednosti jako by úplně vyletěly z okna a hormony burácejí... Puberta je všechno, jen ne hladký přechod do dospělosti, a pro Rileyiny primární emoce Radost, Hněv, Zchucení, Strach a Smutek je to víc než jen změna; v pokračování Inside Out 2 Joy okusí svou vlastní medicínu, když ji a zbytek emocí nahradí noví dospívající vetřelci Úzkost, Závist, Rozpaky a Nuda. Nyní je na Joy a spol., aby znovu získali kontrolu nad Riley dříve, než se promění ve skutečné dospívající monstrum.

Není snadné vyrovnat se emocionálním výšinám filmu V hlavě, který považuji za jeden z nejlepších filmů Pixaru. Bylo to skvělé terapeutické sezení pro všechny věkové kategorie o tom, jak se neuzavírat před svými emocemi a vypořádat se s obtížnými změnami ve svém životě, které se zdály být těžko překonatelné vzhledem k tomu, jak spalující slzy drásající se z toho filmu vyklubal. Inside Out 2 se však ukázal být milým návratem k dávné magii Pixaru a sebevědomě vyprávěl příběh o nejnejistějším období v našich životech. Rileyin emocionální svět je rozkošně matoucí, aniž by film byl zmatený sám sebe.

Tam, kde byl první film o dospívání, je nový film nejen o hledání vlastní identity, ale také o jejím utváření. Jinými slovy, Rileyina emocionální paleta se s mnoha zvraty a zvraty dospívání stává složitější, ale není pro ni o nic méně přístupná nebo srozumitelná. Scénář je opět tak vybroušený a chytrý, že dokáže diváka provést spletitostí lidské psychologie, aniž by ztratil ze zřetele emocionální nit.

Strukturálně je druhý film velmi podobný svému předchůdci, kde jsme opět vyvedeni z Rileyiny nově zrekonstruované mozkové kanceláře, abychom se toulali spletitým emocionálním byznysem dospívajících dívek. Tentokrát je to však spíše o Rileyině roztříštěném sebevědomí a o tom, jak obtížné je udržet si své nejniternější přesvědčení, které tvoří tematicky silnou páteř mezi všemi těmi rychlopalnými vtipy. Na první pohled si možná nebudete moc myslet Rileyiny pubertální problémy na hokejovém kempu, ale filmařům se opět daří učinit její bouřlivou dospívající psychiku dynamickou a vysoce rozpoznatelnou. Opět je těžké nebýt dojat Rileyinou malou (i velkou) životní cestou, zejména směrem k slzopudnému konci.

Předchůdce je díky svému silnému zaměření na postavy nepochybně o něco lepší, protože se rychle může zdát, že je v Rileyině emocionálním panelu až příliš přeplněný novými tvářemi. Zde je to většinou Úzkost, kdo udělá největší dojem jako hlavní antagonista filmu, zatímco postavy jako Závist a Ennui končí trochu ve stínu. Také mi chybí nezapomenutelná hudební kompozice Michaela Giacchina, která pomohla udělat ze světa Inside Out takovou emocionální horskou dráhu. Někteří dospělí v kině by si mohli povzdechnout nad některými otravnými dětskými postavami, s nimiž se naši hrdinové setkávají v Rileyho takzvaném "Stavu tajemství".

Celkově však zůstává zručným, přesným, pronikavým, dojemným a vtipným filmem o strachu ze ztráty kontroly a přijetí všech pocitů takových, jaké skutečně jsou. Je to vyvážený rodinný film s energickým smyslem pro humor a sevřeným, přemýšlivým scénářem. Pixar, zapomeňte teď na Toy Story - skutečná vypravěčská radost je v Rileyině hlavě.