Herní momenty, které nás šokovaly: Část 5

Kefka (téměř) zničí svět ve Final Fantasy VI

Poté, co jsem si poprvé zahrál Final Fantasy VII, rychle jsem se rozhodl zahrát si i ostatní hry v sérii. Žádný z nich jsem nehrál a naštěstí jsem byl ušetřen spoilerů ze všech titulů. Proto to pro mě byl obrovský šok, když velký zlý Kefka v šesté hře zdánlivě splnil svůj cíl a stal se vládcem, přičemž zničil svět. Tedy téměř, každopádně. Protože, jak nám hra říká, svět už nikdy nebyl stejný poté, co byly zničeny jeho velké části, včetně několika měst a mnoha živočišných druhů. Tato událost byla sama o sobě šokující, ale ještě hlubší stopu ve mně zanechalo, když se Celes, který po této události uvízne na ostrově s Cidem, který krátce poté zemře, rozhodne spáchat sebevraždu. Final Fantasy VI se za tak krátkou dobu tak neuvěřitelně setmělo, že jsem si musela lehnout do polohy plodu a křičet. Nikdy bych se neodvážil uvěřit, že by se Square odvážil vyprávět tak dospělý příběh zahrnující jak konec světa, tak sebevraždu hlavního hrdiny. Pro mě tyto události zcela změnily vyprávění příběhu v herní podobě.

Cole Phelps byl odplaven v L.A. Noire

Jednou z mých nejoblíbenějších her vůbec je L.A. Noire, která mě před téměř 15 lety naprosto okouzlila. Co se mě týče, bylo neuvěřitelně vzrušující sledovat bývalého válečného veterána Colea Phelpse, který začínal jako prostý strážník, který byl poté povýšen, aby vyšetřoval vraždy, zatímco si ničil soukromý život. Phelps byl pro mě neuvěřitelně dobře napsaná postava, která byla v podstatě slušná, ale stále podváděla svou ženu, což mě jako hráče rozhodně přimělo změnit názor na něj. Přesto jsem byla tak naprosto zděšená, když na konci hry obětoval svůj život, aby zachránil Elsu a Kelsa. Nikdy jsem se neodvážil uvěřit, že by ho mohl strhnout prudký proud vody a utopit se. Jeho "nashledanou" strašně bolelo a zpočátku jsem tomu nemohla uvěřit a doufala, že přežije. Jen zřídka se herním vývojářům podařilo vytvořit příběh, ve kterém sledujeme postavu po mnoho let a vidíme, jak prochází životními zkouškami a pak se s ní musíme rozloučit tím nejstrašnějším způsobem, jaký si lze představit.

Desmondova oběť v Assassin's Creed III

V prvních letech uznávané série Assassin's Creed od Ubisoftu jsme si mohli zahrát za několik různých zabijáků. Všechny měly společné to, že jsme sledovali hlavního hrdinu, Desmonda Milese, ze současnosti a v mé vlastní mysli jsem předpokládal, že on byl lepidlem, které drželo celou herní sérii pohromadě. Ukázalo se však, že jsem se velmi mýlil, když se Ubisoft rozhodl ukončit jeho život na konci Assassin's Creed III, kde obětoval svůj život, aby zachránil Zemi, ale zároveň osvobodil člověka nenávidějícího boha Juno. Možná jsem byl naivní, když jsem si myslel, že Desmond je zřejmým protagonistou série, který se vždy vrátí, protože každá hra nám dává nové odpovědi (a otázky) na záhady dne. Nikdy jsem nečekal, že se Ubisoft rozhodne jít úplně jinou cestou a zaměřit se více na příběh předků a mnohem méně na současné postavy. Byl jsem naprosto zaskočen, když byl Desmond vymazán z DNA Assassin's Creed a tehdy jsme neměli tušení, jakým směrem se bude seriál nyní ubírat.

Zloděj klobouků v Super Mario 64

Super Mario 64 je jednou z nejranějších herních vzpomínek, které mám, a je to pravděpodobně proto, že jsem toho jako dítě hrál hodně. Nemohlo mi být víc než šest let, když jsem na ni začal hrát, a dnes na ni mám spoustu vzpomínek. Žádný z nich mi ale neutkvěl v paměti tak jako ta zatracená opice, která mi ukradla čepici. Pamatuji si, že se toho držel celé dny, nechápal, jak je to možné. Předpokládal jsem, že Mario dostane svou pokrývku hlavy zpět, až opustíte úroveň, ale ne. Víčko bylo pryč a já jsem z toho byl tak ohromený. Chvíli jsem si myslela, že je to navždy pryč a pronásledovala jsem ho celé dny, ale nikdy jsem to nemohla získat zpět, až do dne, kdy jsem to skutečně udělala. Chtěl jsem tu opici rozdrtit na kaši za bolest, kterou mi způsobil, a od toho dne jsem přestal cítit úzkost z toho, že jsem tučňáčí mládě hodil přes okraj vstříc jisté smrti.