Disney's Snow White

Kontroverzí kolem Disneyho nejnovějšího filmu o Sněhurce bylo mnoho a byly nemilosrdné. Kromě kontroverzních komentářů hvězd a toho, že film byl obviněn z toho, že sleduje nějakou formu woke agendy, měl Disney obecně problém přesvědčit své věrné fanoušky svými hranými remaky. Jejich nevýrazné remaky nedokázaly přesvědčit už léta a ještě než byla Sněhurka uvedena do kin, stala se denním chlebem tvůrců YouTube, kteří se živili neustálou negativitou.

Jen velmi málo z této zášti si však našlo cestu do filmu. Ve skutečnosti je mediální cirkus, který se dostává na titulní stránky novin, mnohem zajímavější než samotný film, který je bohužel jen dalším příspěvkem v dlouhé řadě pošpiněných Disneyho remaků. Skoro bych si přál, aby ten film byl odvážnější, než ve skutečnosti je, protože možná nejkontroverznější film roku není nic jiného než neškodný dětský film, na který si nikdo dlouho nebude pamatovat. Otázkou spíše je, jak špatný film ve skutečnosti je?

Sněhurka je rozšířenou reinterpretací mistrovského animovaného díla Walta Disneyho z roku 1937, která bere jednoduchý pohádkový příběh a naplňuje jej modernějšími, pokrokovými myšlenkami, jak se postavit nespravedlnosti. Film Sněhurka s Kristen Stewart to však dokázal již v roce 2012, takže tento remake má v tomto ohledu jen velmi málo nového. Film je sice dějově technicky složitější, ale je také prázdnější a dechberoucí. Jednoduchost pohádky a poselství o tom, kam až vás laskavost může dotáhnout, je zde zastíněna dětskou bitvou mezi dobrem a zlem a v polovině tohoto listnatého filmu vás délka začne opravdu omrzet.

Rachel Zegler je jako titulní postava vlastně slušná. Její spodní čelist sice v několika scénách žije svým vlastním podivným životem, ale podaří se jí prodat svou nevinnou postavu, která se izolovala od nadvlády své macechy a brzy se stane symbolem svobody utlačovaného lidu. Zegler nabízí alespoň nějaké lidské kouzlo v lepkavém CGI bahně filmu, což se Gal Gadot bohužel nedaří.

Řekněme to takhle: některým hercům projde jejich komicky špatný výkon, protože moc dobře vědí, že hrají v blbém filmu a dělají to jen pro výplatu, a to shovívavě sebevědomým způsobem. Gal Gadot mezi ně nepatří. Je hrozná jako filmová antagonistka, která zde dosahuje vyloženě krkolomné úrovně melodramatu. Jako malý klenot byla královna v původním filmu Walta Disneyho noční můrou, ale v tomto remaku je královna tak parodická, že i to málo vzrušení, které film mohl mít, se prostě vytratí. Její píseň "All is Fair" je přehnaná a šílená.

Když už mluvíme o písních, soundtrack není moc o čem psát. Na kompozici Jeffa Morrowa není nic špatného, ale nové písně se příliš nehodí k remixované klasice, která sama o sobě zní jako nadprodukovaná produkce umělé inteligence. Nový materiál Banj Paseka a Justina Paula také postrádá identitu a osobitost, díky čemuž mnoho nových písní zní stejně a splývá do jediného generického soundtracku. Alespoň to odpovídá okázalé vizuální stránce filmu ve stylu Disneylandu.

Jakmile jsou trpaslíci představeni, film se promění v přímočarý horor z tajemného údolí, který více odradí než kouzlo. Trpaslíci jsou nyní nazýváni "magickými tvory", kteří mohou použít svou magii k identifikaci diamantů v jeskyních. Pro tento detail není vůbec žádný důvod, kromě toho, že se pravděpodobně chcete vyhnout diskusím o malých lidech. Tyto postavičky však pobaví mladší děti a roztomilá počítačově animovaná zvířátka je budou odvádět od děje.

Pokud to ještě není jasné, my dospělí si z tohoto filmu můžeme vzít jen velmi málo, protože je velmi málo věcí, ze kterých bychom se měli těšit. Je to typická Disneyho reinterpretace s nedbalým lakem, ale jen velmi málo pod povrchem. Zároveň je film zábavnější než děsivá Malá mořská víla a mnohem méně frustrující než nedávná interpretace Beuaty and the Beast. Ale i když je zde stále několik poměrně solidních scén, nepotřebujete kouzelné zrcadlo, abyste věděli, že originál je stále nejkrásnější ze všech.